X

POPELKA

Je náš (nejen služebně) nejstarší koník. Její jméno naprosto přesně vystihuje její povahu. Je to vysněný poník všech princezen. Uveze i starší, ale tak do 55 kg hmotnosti. Jeli jsme si pro ni až ke Karlštejnu, a stálo to za to. Žádný jiný z našich koní ještě tolik dětí nesvezl, a myslím, že už ji v tomto rekordu nikdo nedohoní. Zvládne kolem sebe cirkusovou atmosféru i desítky předškoláčků mačkajících se kolem ní a snažících se jí aspoň pohladit. Ráda cestuje našim „koňobusem“ a poznala už hodně dětí z MŠ okolních vesnic. Jako každý poník velmi ráda žere, a musíme ji (zejména na pastvě) hlídat, aby nám z ní nevyrostla koule. Také na vyjížďkách rychle pozná kdo jí sedí na hřbetě (jako ostatně každý kůň), a dovede to využít zejména k rychlému občerstvení během cesty. Je to už dáma v nejlepších letech s nejistým původem a ve stádě se všem podřizuje. Nikdy nikoho nekousla ani nekopla, a trpělivě snáší všechnu tu „péči“ nejmenších cowgirl. A i když je to náš nejvytíženější koník, stále má ještě sílu povozit další děti.

X

DAISY

Povahově naše zlatíčko. Je to čistokrevná kobylka plemene American Quater Horse (AQH). Narodila se však už na jižní Moravě v r. 2010. U nás je od svého hříběcího věku (od odstávčete). Má obrovské srdce a velmi ráda se kamarádí s koňmi i s lidmi. Ve stádě je absolutně nekonfliktní, ale úplně všechno si líbit nedá – je to totiž šedá eminence, ženská šéfka. Je velmi učenlivá, umí chodit v čele lotu stejně dobře jako na jeho chvostu. Umí povozit menší i větší děti, zrovna tak jako dospělé. Má statnou postavu i když nevelké výšky (dobře se na ni nasedá).

X

BARON

Rozvážný šéf našeho stádečka. Je to statný valach nenáročného plemene hucul (trochu přikřížený fjordem). S Popelkou mají společný zájem o vše k jídlu a rovněž ho musíme hlídat, aby nevypadal jako klisna před porodem. Ale na rozdíl od ní, s jezdcem na zádech si dá od žrádla pauzu. Má neskutečně pevný krok a vleze opravdu všude. Do sedla mu můžeme dát i naprostého začátečníka, s kterým nikam neuteče a neprovede žádnou záludnost. Umí krásně udělat vagónek a pojede za mašinkou – koníkem před ním. Má pevnou kostru a uveze takřka „cokoli“ (do metráku živé váhy). Jen ten rychlejší pohyb je problém. Jednak ho do něj dostat a jednak ho umět vysedět. To už chce aspoň trochu pokročilejšího jezdce. Ne že by se neuměl svižně pohybovat, ale na dostihy s ním asi nepojedeme. Za to zvládne i dlouhou pohodovou tůru a je mu jedno jestli veze dítě či dospělého.

X

CAT

Černý valášek plemene AQH, celý trošku nakřivo, malé postavy, avšak s příjemnými chody a dobráckou povahou. Přicestoval k nám z jižních Čech, když mu byl rok a půl, ještě jako hřebec. Tak byl později i obsednut a začal fungovat v provozu ranče. K lidem se choval vždy velmi slušně, nicméně ve stádě zlobil holky a tak přišel o kulky :-) Vzhledem ke své drobné postavě zatím spolehlivě vozí pouze děti.

Zde chceme vzpomenout na koně, kteří nám "prošli rukama", a protože každý kůň u nás po svůj čas měl své místo a zanechal svou stopu, je to toto připomenutí jako poděkování za to, co nám dali.

BONIE
Koník, kterým to všechno začalo. Po přistěhování se do Sedic jsme hledali možnost ježdění na koni a našil jsme ve vedlejší vsi chovatele jménem Míro s klisnou haflinga. Začali jsme na ní Jezdit a jednou měla tahle haflingerská kobyla hříbě, a to na podzim 2008 skončilo u nás. Tehdy jsme neměli vůbec žádné tušení, co nás čeká, ani pořádné zázemí, ale měli Jsme koně! A postupně Jsme zjišťovali, co to všechno obnáší - že kůň nemůže být sám (ani ovce jako společnice nestačily), že je třeba stádo a že Jako začátečníci bychom hříbě neměli mít. A tak jsme začali hledat. Nicméně Bonie u nás byla necelé tři roky, úspěšně jsme ji obsedli a poté putovala do rukou zkušenějších.

BERI
Kobylka, kterou jsme si jako nezkušení koupili (r. 2009) měla krásný kukuč a sně­hobílou barvu. V době koupě byla březí a u nás porodila krásnou plavoul kobylku Kapučínu. Beri byla šéfkou stáda a pomáhala vychovávat tehdy malou Daisy, Bonie, Popelku i Kapučínu. Pro nás jako lidi byla její povaha oříškem a výzvou. Byla to kříženka araba s huculem. Kůň jednoho pána, tvrdohlavá a přísná. Učila nás re­spektu a nutila se zlepšovat a hledat možnosti komunikace. A proto, že jsme již v té době začali "otevírat dveře" koňomilcům z okolí, usoudili jsme, že Beri není v povaze spolehlivým koněm pro mnoho lidí, takže byla prodána jako soukromý kůň Jednomu panu veterináři.

KAPUČÍNA
Naše první a zatím jediné hříbě, které se u nás 6. května 2010 narodilo - krásná plavka, milovaná barva Johanky. Ale byla to právě tato barva, která změnila původ­ní rozhodnutí, že hříbátko bude co nejdříve na prodej. Takže padlo rozhodnutí si ho ponechat. Vyrůstala u nás a dělala hříběcí společnost Daisy. Byla to paráda, ale časem se začala projevovat arabská nátura a tvrdohlavost po mámě, takže jako ročku ji koupila paní, které připomínala jejího uhynulého koně a dělá jí radost až v okolí Českých Budějovic.

BASKY
Krásná mohutná klisna plemene QH, kterou jsme koupili v září 2011 již jako starší vysloužilou kobylu - profesorku, aby nás naučila, co sami ještě neumíme. Byla nám prodána s tím, že je na jedno oko slepá. Jenže se v brzké době ukázalo ,že Basky velice spatně snáší nové prostředí a jakoby se neumí zorientovat. Po pro­hlídce přivolaným veterinářem bylo shledáno, že klisna je prakticky slepá i na "dobré" oko. Naštěstí to bylo ještě "v záruční" době a tak klisna putovala zpět k pů­vodním majitelům.

FORD
Náš první valach, který měl nahradit prázdné místo po Basky (od října 2011). Byl to kůň fjordského typu, dal by se nazvat hodným paličákem. Užili jsme sl s ním spoustu radostí i starostí, dobře fungoval na vožení dětí a místní náctileté slečny ho milovaly. Já jsem díky němu, našim společným domácím tréninkům, úspěšně složila cvičitelské zkoušky (byť na jiném koni) a jsem vděčná, že trpělivě snášel naše skákání v ohradě přes kdeco . Bohužel se časem projevilo staré zranění (o kterém jsme při koupi nebyli informováni) a stav se dále zhoršoval. Už nemohl být jezdecky využíván, a proto byl prodán jako společník na pastvu.

VANY
Říkali jsme ji Vanilka, pro mnohé nejkrásnější kůň, jaký kdy u nás byl (od srpna 2012). Ano měla svůj zvláštní půvab. Odjely jsme si spolu naši první Hubertku. Jezdila jen na provazové ohlávce (udidlo neznala), pro mnoho lidí sen, ale my jsme ji potřebovali jako koně na učení a k tomu je jízda na ohlávce nevhodná. Naše snaha používat udidlo byla neúspěšná a frustrující— a možná tam někde se začaly naše cesty rozcházet. Vany u nás chátrala a nespokojenost na obou stranách rostla. Naštěstí jsme byli v neustálém kon­taktu s její bývalou majitelkou a vše jsme konzultovali, a nakonec si paní Liduška svoji Vandu odvezla zpět. Ona ji vlastně nikdy "neprodala" a Vany po celou dobu zůstala koněm svého pána, po kterém truchlila.

FOXY
Milovaná kobylka plemene AQH, kterou jsme měli od odstávčete. Byl to dárek o Váno­cích 2011. Byla o rok mladší poloviční sestrou naší Daisy, a proto jsme očekávali, že bude mít i podobnou povahu. Byla u nás tři roky a vyrostla v nádhernou koňskou slečnu. Podařilo se nám ji dobře obsednout a základně přijezdit. Foxy byla velmi citlivá klisna, která nedala nic zadarmo. Byla příjemně temperamentní, jenže jí chyběla ochota a to Daisyno dobrácké srdce, vyhověla, ale ty kecy kolem toho! Její šklebivost přesaho­vala rozumnou mez. Moc nemusela malé děti a i když se částečně zapojila do vožení, nebylo to na pohodu. Usoudili jsme, že jí bude lépe někde jinde, kde využije svůj po­tenciál skvělého sportovního koně. A tak odjela na Slovensko, kde je trénována na reiningovou westernovou disciplínu a má před sebou závodní kariéru.

LAF
Na začátku školního roku 2013 jsme si přivezli darovaného valacha plemene Český teplokrevník. Nebyl týraný, jen byl nevyužitý, dušný a v podvyživeném stavu. Vysoký valach po skokové kariéře, šedavé bílé barvy. Poopravili jsme jeho tělesné proporce a darovali ho naší kamarádce (adoptované dceři) a občas se s ním potkáváme na společných vyjížď­kách (zůstal tady v Nových Sedlicích). A i když není členem stáda, vypadá to, že mu to nevadí. Jeho nová majitelka dělá vše, co je v jejích silách, aby u ní mohl prožít klidné a spokojené stáří.

VIKI
Krásná zrzavá kobylka po otci APH (american paint horše) a po matce angličanka (A1/1). Velmi podobná naší Foxy. Bohužel nejen vzhledem, ale také povahou. Byl to další (marný) pokus vychovat si nezkažené hříbě. Byla velmi učenlivá, ale taky měla dost svých bubáků. A pro naše účely (klidného školního koně) se jevila jako nevhodná. Po ročním pobytu u nás (od r. 2014) a po dlouhém zvažování a hledání pro a proti, jsme poslali i Viki do světa (ke Kroměříži). Ještě neobsedlou, ale naprosto zdravou a vitální.

DRAK
Hlavně ne araba nebo appalůzu! Byla naše zásada. V květnu 2015 u nás přistál valach z appalůzské matky, po otci arabovi. Byl totiž skvěle přiježděný - jako dosud nikdo z těch, kdo nám prošli rukama. A my jsme očekávali, že nás to naučí. Jmenoval se celým jménem: Red Slim Watani, ale my mu říkali docela výstižně Drak.Tmavý, šlachovitý kůň nevýrazného vzezření. Na ruce povozil i malé děti. Na ohraničeném prostoru byla radost s ním pracovat, ale v terénu (jakmile se řádně zahřál) se proměnil v jinou bytost. Jakoby mu narostla křídla, a on letěl. Doslova. A v této rychlosti ho ovládat či dokonce zastavit vyžadovalo značnou míru zkušeností a odvahy. Opět kůň, který byl zvyklý na jednoho pána. Takže teď dělá parťáka jedné slečně nedaleko Holešova.